Karolína Niederlová
Otázky a odpovědi
Co tě přivedlo ke studiu angličtiny a proč sis vybrala povolání lektora jako
svoji životní náplň?
Cizí jazyky mi ve škole vždycky šly (narozdíl od chemie a fyziky), a tak jsem přirozeně po studiu na jazykovém gymnáziu pokračovala studiem jazyků na vysoké škole. Z francouzštiny mám magisterský titul, ve studiu angličtiny jsem na VŠ nepokračovala, ale o to víc jsem s ní paradoxně v kontaktu díky práci, filmům, knihám nebo poslechu podcastů.
Co tě na výuce angličtiny a francouzštiny nejvíc baví?
Nejvíc mě baví, když vidím, že to moje učení k něčemu je, a že se kurzisté zlepšují. Často se mi stává, že při představení nové látky se to hemží komentáři jako
„pane bože, to nikdy nepochopím“, a za pár hodin procvičování to lidem v hlavě
secvakne a zjistí, že to ve skutečnosti zase až tak komplikované není.
Stačí jen přijmout fakt, že ne všechno v cílovém jazyce funguje stejně jako v češtině.
Proč ses rozhodla učit podle Nepustilovy metody?
K této metodě jsem se dostala díky dvěma nezávislým zdrojům. Moje učitelka
na gymnáziu působila v NJŠ dlouho jako lektorka francouzštiny, a stejně tak
moje spolužačka z VŠ, díky které jsem se nakonec do NJŠ nachomýtla.
Liší se nějak tvoje výuka od běžné (jazykové) školy?
Snažím se udělat během výuky jakýsi kompromis. Nepustilova metoda samozřejmě převládá, ale každá skupinka má jinou dynamiku, a tak se snažím vždycky najít způsob, jak všechno vysvětlit tak, aby to nakonec bylo pochopeno.
Co je podle tebe pro úspěšné zvládnutí jazyka nejdůležitější?
Nevzdávat to. Nevadí, že mluvíte nebo píšete špatně. Hlavní je, že se snažíte.
Nemám moc v lásce řeči jako „jsem na jazyky dřevo“ nebo „to já nikdy nepochopím“.
Každý jsme na něco dřevo, ale to neznamená, že se tím necháme omezovat
a budeme to používat jako výmluvu, proč se nemusíme snažit.
Co bys poradil/a někomu, kdo opakovaně začínal s jazykem, ale „nelezlo mu to do hlavy“?
Vydržet a nezahodit všechny snahy při prvním škobrtnutí. Ono se to všechno časem do té hlavy vsákne. Něco rychleji, něco pomaleji. Myslím, že je fajn uvědomit si motivaci. Většinou pomůže, když si uvědomíme, že naučit se cizí jazyk není cílem samo o sobě, ale je to prostředek. Někdo se učí kvůli práci, někdo kvůli rodině žijící v zahraničí, někdo si chce číst klasiky či braky v originále, někoho se chce dívat
na filmy a nechce čekat na to, až budou dostupné s dabingem. Každý ať si najde to,
co ho baví, a co mu ten cizí jazyk zprostředkuje. A to už se pak ten doporučovaný pravidelný kontakt s jazykem udržuje mnohem líp, než když se jen učíme slovíčka nazpaměť, protože máme pocit, že v tom to přece spočívá.
Máš nějaký veselý zážitek z kurzu?
Na žádnou kuriozitu si nevzpomínám. Vždycky jsem ale měla štěstí na moc fajn skupinky, tak doufám, že to štěstí bude pokračovat i nadále.
